Městská knihovna připravila pro žáky základních škol ve Studénce literární a výtvarnou soutěž Kampaň do knihovny. Do soutěže se přihlásily všechny 3 základní školy. Kampaň se skládala z 5 soutěží - 3 literární a 2 výtvarné.
Literární soutěže
„Máme doma knihy aneb Hledáme čtenářskou rodinu" je soutěž pro žáky 1. a 2. stupně.
Úkolem žáků je spočítat a sepsat původní české knihy v jejich domácnosti. Počítá se beletrie, naučná literatura (kromě brožur a vysokoškolských skript), knihy pro děti i dospělé. Seznamy knih všech žáků budou vystaveny v prostorách knihovny a vítězný seznam bude zveřejněn také na webových stránkách.
„Čtení je in aneb Do knihovny" je soutěž pro žáky 2. stupně
Úkolem je vymyslet vtipný slogan na dané téma. Slogan je reklamní nebo náborové heslo, které má vtipným a krátkým způsobem vyjadřovat a propagovat životní postoj ke zvolenému tématu. Všechny slogany budou vystaveny v prostorách knihovny a vítězné slogany budou také zveřejněny na webových stránkách. Vítězné slogany s uvedením autora a školy, kterou navštěvuje, budou vytištěny v každé nové knize po celý rok.
„Proč chodím (nechodím) do knihovny" je soutěž pro žáky 2. stupně.
Úkolem je napsat esej na dané téma. Všechny eseje budou vystaveny v prostorách knihovny. Vítězný esej bude také zveřejněn na webových stránkách.
Výtvarné soutěže
„Knihovna je fajn" je soutěž pro žáky 1. a 2. stupně.
Úkolem je vytvořit návrh plakátu, který bude propagovat knihovnu nebo knihovnické služby (pod pojmem knihovnické služby se rozumí výpůjčky knih, časopisů, akce a aktivity) z jejich pohledu, pohledu dětského uživatele. Vítězné návrhy budou zveřejněny na webových stránkách, vystaveny v prostorách knihovny a budou používány na vybrané akce knihovny, tedy budou umístěny na všech plakátovacích plochách ve Studénce a okolí.
„Kdo je čtenářem?" je soutěž pro žáky 1. a 2. stupně.
Úkolem je vytvořit návrh maskota knihovny představujícího čtenáře, který bude propagovat knihovnu nebo knihovnické služby. Všechny návrhy budou vystaveny v knihovně a vítězný návrh bude také zveřejněn na webových stránkách. Budou využívány při různých akcích knihovny jako upomínkový předmět ve formě záložky do knihy apod.
Výstava soutěžních prací bude k vidění v knihovně a na www.knihovnastudenka.cz od 16. 11. 2011.
Vítězové soutěže
Porota se v knihovně sešla 9. listopadu 2011 a ocenila tyto práce:
Slogan na téma „Čtení je in aneb Do knihovny"
1. Krumpoch Jakub, ZŠ Butovická
2. Horáková Barbora, ZŠ Butovická
3. Böhmová Eva, ZŠ Butovická
Esej na téma „Proč chodím (nechodím) do knihovny"
1. Binarová Kateřina, ZŠ TGM
2. Hrudičková Tereza, ZŠ TGM
3. Zahelová Lenka, ZŠ Butovická
„Máme doma knihy aneb Hledáme čtenářskou rodinu"
1. Drdová Dominika, ZŠ TGM
2. Fendrych Alexandr, ZŠ TGM
3. Klos Tomáš, ZŠ TGM
Maskot na téma „Kdo je čtenářem"
1. Grosman Filip, ZŠ TGM
2. Vavrečka Marek, ZŠ Butovická
3. Zajíčková Anna, ZŠ TGM
Plakát na téma „Knihovna je fajn"
1. Dostál Dominik, Bečka Daniel, ZŠ Sjednocení
2. Jarošová Jitka, ZŠ Butovická
3. Dýčka David, Matějko Richard, ZŠ Sjednocení
Zvláštní cena za provedení
Horáčková Petra, ZŠ TGM
Zvláštní cena za ztvárnění myšlenky
Sanytrák David, ZŠ TGM
Výstava soutěžních prací je k vidění v knihovně na sídlišti od 14. 11. do 13. 12. 2011. Poté bude výstava přemístěna do vestibulu Dělnického domu.
Oceněné práce
Slogany
1. místo
Jakub Krumpoch, 8. B, ZŠ Butovická, Studénka
PROČ V KNIHOVNĚ NECHCEŠ BÝT? TAM S FANTAZIÍ MŮŽEŠ ŽÍT.
2. místo
Barbora Horáková, 7. tř., ZŠ Butovická, Studénka
KAŽDÁ KNIHA JE NOVOU CESTOU ZA DOBRODRUŽSTVÍM.
3. místo
Eva Böhmová, 7. tř., ZŠ Butovická, Studénka
KNIHA JE IN ANEB V KNIHOVNĚ NAJDEŠ CESTU DO VLASTNÍ FANTAZIE.
Eseje
1. místo
Kateřina Binarová, 9. A, ZŠ T. G. Masaryka, Studénka
Proč chodím do knihovny
V knihovně jsem ráda, protože si tam můžu vybrat svou oblíbenou knihu, nebo knihu oblíbeného autora. Knihovna je místo, ve které si vlastně vybírám zábavu předem. Čtení knížek mě v poslední době začalo hodně bavit, takže jsem schopna jednu dobrou knížku od vybraného autora přečíst třeba za 2 nebo 3 dny. V knihovně je hodně věcí, které mi zpříjemňuji chvíle volna. Můžu si zajít na internet, můžu si půjčovat a prohlížet knihy, můžu si knihy vybrat podle programu na počítači,... Jedinné co na knihovně nemám ráda je to, že tam jsou různé besedy, přednášky a podobně. Některým lidem to příjde fajn, ale mě to zatím neoslovilo.
V poslední době chodím do knihovny pořád častěji, protože mě čtení víc oslovilo. Už si nepůjčuji 2 knihy na měsíc, ale třeba 4 na dva týdny. Čtení mě baví. Nejraději mám knížky „pro dívky" od různých autorů. Vždy když objevím nějakou dobrou knihu, podle autora si vybírám co nejvíc dalších titulů. Proto jsem sklamaná vždy, když už mám celou sérii knih přečtenou a musím si hledat další podobné knihy, ale od jiných autorů. Ráda chodím do knihovny hlavně proto, že tolik knih, které bych si ráda přečetla, ani doma mít nemůžu. Jednak proto, že bych do toho vrazila zbytečně moc peněz, knihu bych si přečetla jednou a odložila zpátky do knihovničky. Pak bych si koupila zase další a další, a knihami by se mi knihovnička za chvíli přeplnila. V knihovně si můžu vybírat jak dlouho chci a doma mi půjčené knihy nezabírají skoro žádné místo.
Kdybych nechodila do knihovny, nemohla bych tak moc číst. Nemohla bych číst skoro vůbec. Mám ráda procházení mezi těmi regály, mezi těmi stovkami knih, mezi těmi mými vzpomínkami. Proč vzpomínkami? Protože když jdu v mém oblíbeném oddělení mezi knihami, vidím pro mě už známé tituly, vzpomenu si kdy jsem tu knihu četla, jak se mi líbila, co jsem v té době řešila nebo neřešila za problémy, prostě se mi vybaví vše, na co jsem při čtení té knihy myslela.
Do knihovny chodím ráda.
2. místo
Tereza Hrudičková, 9. A, ZŠ T. G. Masaryka, Studénka
Proč nechodím do knihovny?
Abych se přiznala, knihovnu, tím myslím knihovnu ve Studénce, jsem navštívila pouze dvakrát. Poprvé to bylo povinné, když jsme tam šli se třídou. Tehdy jsem si tam půjčila jednu knihu, která mě zaujala. Na jmeno si bohužel nevzpomenu. Podruhé jsem tam byla kvůli vrácení téže knihy. Jindy už jsem neměla důvod ji navštívit, jelikož si knihu raději koupím, než půjčím. Mám divný pocit, když čtu knihu, která není přímo moje. Když čtu knihu, kterou v ruce držely desítky, možná i stovky lidí.
Někdo si možná myslí, že člověk nechodící pravidelně do knihovny, nepůjčující si knihy minimálně po pěti a „nepřečtoucí" je do měsíce je pouhý primitiv, jenž své umění číst využívá jen v případě televizního programu nebo jídelníčku. Upřímně doufám, že mezi vámi, kteří si právě čtete mou Úvahu s tak smysluplným názvem „Proč nechodím do knihovny?", nemáte mínění o této věci takové, jaké jsem již napsala o tři řádky výše. Taktéž doufám, že tohle všechno nemá jen zvýšit návštěvnost městské knihovny, aby si lidé uvědomili, že opravdu nemají důvod nechodit do knihovny a rozhodnout se tam chodit.
Ale byl by to dost zvláštní způsob, bohužel ale asi neúčinný. Vždyť ani nenabízíte žádnou výhru! A tak to žáci škol berou jen jako další otravný úkol do školy, kterého se chtějí co nejdříve zbavit a odbydou ho. Ale i kdyby moje práce vyhrála, i když dost pochybuji, stejně bych do knihovny nechodila.
3.místo
Lenka Zahelová, 8. B, ZŠ Butovická, Studénka
Proč chodím do knihovny
Chladné, zimní a sychravé počasí je ideální na čtení fantastických, veselých a romantických příběhů. Z mojí knihovničky, kde je více jak sto úžasných knížek, si vytáhnu jednu knížku, lehnu si na postel u krbu a přikryju se teplou peřinou nebo dekou, kterou mám v posteli, a začnu číst. Fantastické knihy mě lákají ze všech nejvíce, protože fantazii využiji jak doma na výmluvy, tak na facebooku, dokonce i v životě. V knize hledám zábavu, poučení a také fantazii. Nemám však ráda, když mě někdo nutí, abych přečetla knížku, která mě nebaví a obsah je nudný. Dávám proto přednost příběhům s fantastickými postavami a hlavně koňmi. Knihu, která se mi líbí a baví mě, přečtu klidně i za jeden, jediný den, ale knihu, co mě nebaví a nudí mě, čtu třeba i šest měsíců.
I když mám v knihovničce spousty knih, tak si alespoň jednou za měsíc zajdu do městské knihovny. Ve školní knihovně je taky spousta krásných knížek, ale ta pravá fantazie mi zde chybí. Když dostaneme třeba za úkol přečíst Malého prince nebo Fimfárum, tak i když je přečtu dvakrát, nedokážu o nich pořádně nic napsat a navíc musím mezi čtením dělat dlouhé přestávky, protože číst takové příběhy prostě nesnesu.
Cesta do městské knihovny je sice dlouhá, ale i přesto se těším. Cestu znám už nazpaměť, proto vím, že se nikdy neztratím a nezabloudím. Mamka si však někdy myslí, že mám příliš velkou fantazii. Dokážu si hodně domýšlet... Takže si někdy zakazuju alespoň týden číst. Já si však osobně myslím, že bez knih je život příliš smutný a beznadějný. Nechápu ty, co si myslí, že je čtení nudné, neoriginální nebo třeba že není zrovna in. Každý přece alespoň jednou vytáhl knížku a začal číst. Dokonce i mezinárodní hvězdy čtou, aby se něco nového dozvěděly nebo přiučily a hlavně aby je to dovedlo k jejich cíli. Myslím si tedy o čtení své.
Já přesto vím, že nakonec i ty mi dáš za pravdu! A po prvním zdolání jedné knížky sám uvidíš, že už automaticky sáhneš po svém příběhu, který tě bude bavit.
Kamarádům se už nebojím říct: čtení je radost, poznání a poučení...!
